Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Infokanál města

Veřejné zakázky

Portál pro vhodné uveřejnění veřejných zakázek

Statistické údaje

Okres: Semily
Kraj: Liberecký
Katastrální výměra: 1277 ha
Počet obyvatel: 1255
Počet částí: 6

Nadmořská výška

306 m n. m.

Místo, kde si lidé pomáhají

OdKomunity

Navigace

Obsah



 1. POLOHA MĚSTA

Rovensko pod Troskami leží v půvabné kotlině mezi starobylým hradem Troskami a strážnou horou Českého ráje Kozákovem, tedy přímo v srdci proslulého Českého ráje, mezi městy Turnovem, k němuž patří okresem, a Jičínem, na trati Turnov - Jičín. 
Nadmořská výška nádraží je 316 m. Z okolních vrchů dosahují Trosky 514 m, Kozákov 743 m a poutní hora Tábor 682 m. nadmořské výšky.
Rozloha města činí 8,34 čtv. km. 
Na východ od města rozkládá se porfyrový vrch Kamenice (443 m), na němž se prostírá les Babylon. Podle tohoto vrchu bývalo město až do konce 18. století nazýváno “pod Kamenicí”. Na jižním okraji lesa je na vršku (kótě 386) osada Liščí Kotce, patřící k Rovensku.

 2. POPIS MĚSTA

Nádraží Rovensko pod Troskami
bylo vybudováno v r. 1903, kdy tu byla 18. října zahájena doprava na místní dráze Turnov - Jičín. Alej lip v ulici od nádraží byla vysázena v r. 1920 na paměť 70. narozenin presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Mlékárna za nádražím je mlékárna Mlékařského a hospodářského družstva s obvodovou sběrnou vajec a drůbeže. 
Budova byla postavena v r. 1908, tehdy v ní byla mechanická tkalcovna. Za první světové války byla přeměněna na továrnu poživatin firmy Estep a od r. 1935 zřídilo v ní hospodářské družstvo mlékárnu, vybavenou nyní moderními stroji, chladírnou na vejce a líhní drůbeže.

Havlíčkova ulice
Od sochy sv. Václava z r. 1851, práce žernovského kameníka Jana Zemana, odbočuje u hotelu Praha ulice Hav1íčkova, ústící do polí.

Plovárna
Několik minut odtud je v tiché poloze za městem směrem k Liščím Kotcům plovárna, zřízená Okrašlovacím spolkem v r. 1926, nyní ve správě města.
Plovárna má tři basény: pro plavce, pro neplavce a pro děti. Celková vodní plocha měří 3000 čtv. m. Malý hájek tvoří na plovárně příjemnou a stinnou stěnu, v pozadí se zvedá les Kamenice a vedle něho osada Liščí Kotce.
Za války se v domku plavčíka Emila Lukše skrýval od října 1942 parašutista František Závorka. 16. ledna 1943 byl jeho úkryt prozrazen. Právě byl u něho na návštěvě druhý parašutista, nadporučík Lubomír Jasínek, který se skrýval u Fr. Teplík a na Frýdštejně. Aby nepadli do rukou gestapa a ušetřili město osudu Lidic a Ležáků, otrávili se.

Tyršova ulice
Za Kupcovým elektrickým mlýnem z r. 1931 počíná se stará část Rovenska; několik dřevěných stavení, vybíhajících do ulice, pochází ještě z 18. století. Uprostřed ulice odbočuje krátká úzká ulička k plůdkovému rybníčku a k hasičské zbrojnici v ulici Žižkově. Ulice končí budovou bývalé lékárny, v níž je nyní umístěna pošta s telegrafem a telefonem. Vlevo dolů odbočuje postranní ulička Růžová a Spálená.

Masarykovo náměstí
Vcházíme na Masarykovo náměstí, kde první budovou vlevo je radnice v novorenesančním slohu z r. 1905; je tu městský úřad, restaurace, sál s divadelním jevištěm a zároveň biograf, veřejná knihovna a museum. Na průčelí radnice je umístěna bronzová deska, zasazená do žulového rámce; připomíná hrdinnou, dobrovolnou smrt obou již zmíněných parašutistů, majora Františka Závorky z Písku a npor. Lubomíra Jasínka z Přerova. Deska byla odhalena 5. května 1946. 
Náměstí bylo vkusně upraveno v r. 1936, vydlážděno a zřízeny betonové chodníky. Před domem p. Jana Kubelky stojí starobylá socha Panny Marie z roku 1744, na podstavci od Jana Zemana.

Rozhovor
Vpravo, uprostřed půlkruhovitého zeleného trávníku, vroubeného kulatými jasánky, je bronzové sousoší “Rozhovor” od profesora Jos. Drahoňovského (1877-1938), rodáka z blízkého Volavce. Představuje turnovský motiv z umělcova mládí, kdy jako žák odborné školy bydlil u stařičkých manželů Dědečkových v č. 396 v tehdejších Sklenařicích: dědeček a babička sedí spolu, rozmlouvají a vzpomínají; jejich život vyplňovala práce, starost, ale i vzájemná láska. Naklánějí se k sobě s vroucí oddanosti a z jejich tváří vyzařuje vděčná radost a smír. Čtyřverší Františka Křeliny na podstavci podporuje pochopení umělcovy myšlenky:

“Šli spolu v radostech,
v bolesti, práce,
dnes tichá vzpomínka
život jim vrací”

Drahoňovský vytvořil v tomto svém mistrovském díle, v této idylické básni z bronzu symbol věrného soužití a oddanosti až na práh hrobu. Je to jedno z jeho nejkrásnějších děl, jež umělec daroval městu a zachoval je tak navždy rodnému kraji. Jeho rodiště, ves Volavec, je nedaleko Rovenska, směrem ke Kozákovu.
Sousoší bylo odhaleno za přítomnosti umělcovy 29. srpna 1937; slavnostním řečníkem byl tehdy univ. prof. František Čadík, který v knize “Rozhovor”, vydané nákladem Okrašlovacího spolku, o sousoší napsal: “Tady na nepravidelném náměstí malého podhorského města, mezi kulisami jakoby ze Smetanova “Tajemství”, nepostrádajíc nutné zeleně trávníku a křovinového porostu, nalezlo dílo Drahoňovského své velmi případné prostředí. ”
Profesora Drahoňovského připomíná ještě deska na protějším domě MUDr. Arnošta Kruse, jehož zásluhou bylo toto krásné dílo získáno pro Rovensko; čteme na ní: “Zde spokojené chvíle prožíval Josef Drahoňovský, autor “Rozhovoru”. Desku vytvořil žák Drahoňovského, sochař a glyptik Ladislav Havlas. 
Druhá deska připomíná smrt parašutistů, kteří v ordinaci lékařově posledně vydechli.

Vzpomínka na Svatopluka Čecha
V jižním rohu náměstí je starodávný hostinec “U české koruny”, v němž r. 1891 pobýval náš velký národní básník “Písní otroka” a “Lešetínského kováře” Svatopluk Čech na letním bytě. Jeho návštěvu připomíná pamětní deska Boh. Suchardy. Od hostince se otvírá krásný pohled k blízkým Troskám “Rovenská pohádka”. Trosky oslavil Čech básní v “Pestrých cestách po Čechách” (1891).
Naproti hostinci je brusírna diamantů Josefa Patočky.

Čechova ulice, Sychrov
Ulice dolů směrem k Troskám je pojmenována na Čechovu památku jeho jménem. Část města za tratí dráhy jmenuje se Sychrov. Dostaneme se tudy vedle vily zesnulého prof. Gustava Náh1ovského, virtuosa na housle, ředitele hudební školy v Čáslavi a dlouholetého profesora na bratislavské akademii, k mlýnu “Kouty”, o němž jsou záznamy v městských knihách již počátkem 16. století. Za mostem přes Veselku počíná již katastr obce ktovské.

Ulice Žižkova a Komenského
náměstí k východu směrem k Táboru vede ulice Žižkova do polí, ke studánce Koudelce a na Liščí Kotce.
Opačným směrem svahuje se z náměstí ulice Komenského, v níž je Občanská záložna, zal. r. 1888. 
Vpravo odbočuje ulice Jiráskova a pak Matouškova směrem k Příhonu. Vlevo úzká ulička Nábřežní podél potoka ústí do ulice Čechovy u hostince “U Karla IV. ” Tu je Husova lípa, zasazená r. 1915. 
Přes kamenný most, jenž byl postaven při stavbě silnice r. 1834, se sochou sv. Jana Nepomuckého, dostaneme se vedle Kadeřábkovy knihtiskárny na rozcestí u městského parku. 
Vlevo odbočuje ulice Riegrova, v níž je vedle trafiky Baťova prodejna obuvi a dále továrna na zlatnické zboží p. St. Podolky. Za starou kapličkou sv. Jana Nepomuckého je Brožkova cihelna z r. 1909. Ulice se tu pak rozvětvuje na několik cest: pěšina podle potoka vede do Ktové, polní cesta vzhůru přes Boroví k lesu Bora nebo přes “Červený vršek” ke ktovské zastávce a pod Bora. V Boroví jsou většinou starší dřevěná stavení brusičů skla a českých granátů a drobných zemědělců. 
Od Baťovy prodejny vzhůru na Štěpánovický kopec vede úžlabinou k tzv. “Letohrádku” stará “delikventní stezka” k štěpánovickému kříži, kde kdysi stávala rovenská šibenice.

Palackého ulice
Od městského parku, zřízeného v r. 1904, v němž je pomník Svatopluka Čecha od Bohumila Suchardy (odhalený v r. 1913), vede Palackého ulice vzhůru k Týnu. Je po západní straně osázena lipami, jež tam podle cesty na Týn vysázel v r. 1879 Hynek Prach na pomět stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Ulice vznikla až po r. 1887, dříve tu bývala jen zádušní pole. Za parkem je budova újezdní měšťanské školy chlapecké a dívčí z r. 1900; na hřišti vedle ní jsou tři památné lípy: Čechova, Masarykova a presidenta dr. Edvarda Beneše; dále vpravo je obecná škola z roku 1863, s heslem nad hlavním vchodem: “Osvětou k svobodě. ”
Za převratu - ve čtvrtek 10. května 1945 - byli v této ulici zastřeleni esesáky dva ruští partyzáni v uličce bývalého hostince “V lipách” padl nadporučík-komisař Ivan Karlovič Nelipovič z Moskvy a před obchodem p. Č. Kutka padl seržant Štěpán Bojaričev z Uralu. Místa jsou označena pamětními deskami.

Týn - “Poutník u cíle”
Na Týně (Štefánikově náměstí) se ocitáme před kostelem sv. Václava. Před ním, na místě bývalého hřbitova, je pomník vojínů, padlých v první světové válce. Je to dílo prof. Josefa Drahoňovského, jenž mu dal myšlenku “Poutník u cíle”. Po dlouhém putování stanul poutník u cíle. Jeho ruka hladí a laská mladý stromek naší svobody. Ale hlava, podepřená v bolestném zamyšlení, naklání se nad hrobem těch, kteří se nedočkali. Tvář poutníkova mluví o bolestech, které prožil, o starostech, které na nás dolehly, když jsme 28. října zasadili útlý stromek své samostatnosti, o žalu nad obětovanými životy. U jeho nohou leží legionářská přilbice s vavřínovou ratolestí na počest těch, kteří v boji za naši samostatnost obětovati své životy. Na podstavci za pomníkem sokol rozpíná svá křídla k rozletu. Deska nese jména 51 padlých vojínů, mezi nimi jeden legionář (Antonín Kořínek, zemřelý následkem zranění v bojích na Slovensku). Pomník byl odhalen 8. srpna 1926.

Kostel
Gotický presbytář kostela pochází z doby Karla IV. , ze 14. století. Loď byla přestavěna r. 1573. 
Nejstarší kostelní památkou je renesanční náhrobek z r. 1569, Jindřicha Smiřického ze Smiřic, pána na Hrubé Skále, k jehož panství Rovensko patřilo. Náhrobek je z pískovce, s deskou z bílého mramoru, v bohatě členěné architektuře renesanční. Atiku (t. j. část nad římsou), nenesou sloupy, zdobí alegorické postavy, uvnitř je zobrazen ležící genius, opírající se levým loktem o lebku. Na pásce vedle je nápis: “Hodie mini, cras tibi” (dnes mně, zítra tobě). Na vlysu je deska s nápisem: “Léta 1569 v neděli v hod slavný vzkříšení Pána Krista umřel urozený pan Jindřich Smiřický ze Smiřic a na Skalách a tuto jeho tělo jest pochováno, jehožto duši Pán Bůh rač milostiv být. ” Po stranách nápisu jsou hlavy andělů. Na mramorové desce je zobrazen rytíř v plném brnění a s mečem po boku, modlící se kleče před krucifixem, pod nímž je lebka se zkříženými hnáty. Vedle kříže, nad hlavou rytíře vlevo leží přilba. Podstavec náhrobku zdobí polotesané postavy geniů, držících ověnčený erb Smiřických. 
Cínová křtitelnice pod kazatelnou pochází z r. 1575. Daroval ji kostelu pan Zikmund Smiřický s Eliškou z Valdštejna.
Na kotli je řada polovypuklých postav sv. apoštolů a Krista. Kolem hoření obruby je nápis: “A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoř jest syn můj milý, v němž mi se dobře zalíbilo. Matouš 3”. Kolem spodní části čteme “K záduší Tejna MDLXXV. V Hradci Králové u Jana u s. Anny”. Na boku dole jsou znaky: smiřický a valdštejnský, sdružené páskou s letopočtem 1575. Nad znaky vryta písmena G. SZ. S. a E. Z. W. (t j. Jindřich Smiřický ze Smiřic a Eliška z Valdštejna). 
U kazatelny visí starý obraz Panny Marie Klatovské z r. 1692. V presbytáři po evangelijní straně oltáře je velký obraz vzetí sv. Jana Nepomuckého do nebe, připisovaný Brandlovi. Pochází ze starého barokního oltáře, který byl odstraněn v r. 1900. Rovněž druhý obraz sv. Jana Nep. na pilíři mezi postranním vchodem a kůrem je Brandlův. 
Hlavní oltář v gotickém slohu je dílo bratří Bušků z Husy u Sychrova, z r. 1900. Oltářní obraz sv. Václava maloval Konstantin Bušek; po stranách jsou čtyři sochy a čtyři obrazy národních českých patronů a dva reliefy slovanských apoštolů sv. Cyrila a Metoděje po stranách tabernakula. 
Postranní barokní oltáře sv. Anny (u kazatelny) a Panny Marie Lurdské pocházejí asi z r. 1750; socha Panny Marie Lurdské je ovšem až z r. 1885. 
V kostele je pochován pod kazatelnicí skladatel duchovních písní z doby barokní, rovenský, rodák, kantor a kapelmistr vyšehradský Václav Karel Holan Rovenský (1664-1718), jehož dvoje “Pašije” a zvláště kancionál “Kaple královská zpěvní a muzikální” z r. 1694 mají v historii duchovní hudby doby barokní význačné místo.

Zvonice s obrácenými zvony
Před kostelem je starobylá dřevěná zvonice z r. 1630. Dřívější zvonice vyhořela za náboženských bouří třicetileté války, v r. 1619. Tehdy tu vzniklo povstání rovenských a okolních luteránů proti rejtarům, kteří chtěli časně zrána 9. srpna městečko obsadit, aby tu mohl jesuitský misionář P. Matěj Burnatius z Jičína vykonat missie. Proti přesile lidu, který se sběhl, nemohli nečetní rejtaři nic svésti, proto ze msty zapálili zvonici, na níž se zvonilo na poplach. Rozbouřený lid vpadl potom do Libuně, kde vyčkávajícího tam P. Burnatia i s jeho průvodcem, studentem Janem Rokytou, zavraždili. 17 zajatců z pochytaných pak vzbouřenců mělo být popraveno, ale na domluvy jesuitů přestoupili ke katolické víře a dostali milost, jen jeden byl popraven. 
Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v r. 1639. 
Dnešní zvonice je vybudována na osmibokém základě ze silných dřevěných trámů a prken a pod šindelovou střechou skrývá světovou zvláštnost - zvony, obrácené srdci vzhůru, jež se uvádějí v pohyb šlapáním.

Jmenují se:

Jan Křtitel - výška 75 cm; průměr 1,10 m; váha12 q
Václav - výška 110 cm; průměr 1,29 m; váha 15 q
Jiří - výška 59 cm; průměr 85 cm; váha 9 q

Zvony jsou vyladěny v trojzvuk e' , fis' , ais'. Zvoní se takto: zvoník se zachytí pravou rukou za držadlo v trámu, druhou odstraní tyč, kterou je zvon upevněn, takže se zváhne dolů a letí zase vzhůru. Neotočí se však dokola kolem své osy; než dosáhne vrcholného bodu, padá zase zpět. Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný krk zvonu a tak ho stale rozhupuje, aby zase letěl vzhůru. Teprve když se vyzvánění blíží ke konci, přišlápne zvoník silněji, zvon se roztočí kolem osy a tu jej zvoník zachytí v nejvyšší kolmé poloze tak, že postaví nohu na příčné podpěradlo, přistaví na ně opět tyč a tak je zvon zase upevněn. 
Zvony nebyly ani za první, ani za druhé války zrekvírovány. Jejich hlas byl vysílán rozhlasem r. 1934 a zvonění bylo filmováno v “Aktualitě” r. 1941.

Fara, chudobinec, hřbitov
Opodál zvonice a kostela je fara, kde v letech 1820 -1824 působil jako farář národní buditel a spisovatel P.  ntonín Marek, rodák turnovský. V chudobinci naproti zvonici bývaly umístěny i třídy rovenské školy, jak dosud o tom svědčí nápis “Škola” ve světlíku dveří. V části budovy je umístěna poradna Ochrany matek a dětí.
Od kostela vede cesta k novému hřbitovu z r. 1850, v tiché poloze pod lesem “Kněžská stráň”. Zdí byl obehnán v r. 1877. Hlavní kříž dal postavit v r. 1854 sýkořický rodák ThDr. Vincenc Náhlovský. V pravém rohu hoření části hřbitova je náhrobek tří ruských partyzánů, padlých v květnu 1945. Náhrobek podle návrhu zdejšího rodáka arch. ing. Vojtěcha Brožka byl odhalen 9. června 1946.

Kněžská stráň, Krausova alej
Za hřbitovem se táhne po stráni směrem k Blatci zádušní les “Kněžská stráň” s krásnými vyhlídkami ke Kozákovu. Vlevo od hřbitova stoupá silnice k Štěpánovicům a dále přes Radvánovice; nad nádražím hruboskalským ústí do státní silnice. Její část pod lomem nad hřbitovem je vroubena Krausovou alejí bříz a topolů, kterou dal vysázeti počátkem prosince 1938 Okrašlovací spolek v Rovensku nákladem pana Josefa Krause z Prahy, ušlechtilého příznivce rodného města. Odtud, a zvláště s hoření stráně nad ní, otvírají se krásné pohledy do rovenské kotliny.

Příhon
Vrátíme se na Týn. Silnice směrem severním, ke Kozákovu, klesá k Podtejní, kde se rozvětvuje k Železnému Brodu a k Lomnici a dále k Semilům. S Týna odbočuje úzká postranní ulička směrem ke Příhonu, úžlabím bývalého hradiště. Na náměstí Svobody (na Příhoně) je kříž z r. 1895; pod starým, vysokým smrkem je splav “U Jordánu”. Část za Jordánem (kdysi to byl rybník) jmenuje se Zahrází. U studnice rozcházejí se cesty k Sýkořicům a přes Holubínek ke Křečovicům (Záhoří).
Veselka tvoří tam hranici katastru rovenského a žernovského, takže k Rovensku patři ještě vzdálené osamělé domky “V Trubách” a “Na Hrabalce”. Nad Příhonem jde poli úzká pěšinka po “čtvrti” ke hřišti Sportovního klubu; bylo zřízeno v r. 1933. Nad ním v pozadí je vrch Kamenec, malovaný Fr. Kavánem (“Pole u Rovenska”).

 3. PŘEHLEDY A STATISTIKY
Obyvatelstvo
Počet domů a obyvatel byl:
roku  domů  obyvatel
 
1921  414   2082  
1930  384   1752  
1938  390   1800  
1942  387   1798 
1945  387   1816 
1946  387   1443  
1947  386   1345 
1948  386   1351 

Roku 1924 byla oddělena od Rovenska osada Křečovice se 142 obyvateli, odtud úbytek domů a obyvatelstva v r. 1930. Po roce 1945 vzniká úbytek odstěhováním se části obyvatelstva do pohraničí.

Náboženské vyznání
Podle náboženského vyznání bylo roku 1930 
katolíků  čsl.  evang.  jiné   bez vyznání
1168      141   125     1      351 

Zaměstnání
Obyvatelstvo se zaměstnává zemědělstvím, řemesly a obchodem a zvláště broušením českých granátů, skla a polodrahokamů po domácku.

Průmyslové podniky

  • mlýn v “Koutech”
  • pila p. Janků (dříve mlýn “U pece”)
  • Kupcův elektrický mlýn (od r. 1931)
  • brusírna diamantů p. Jos. Patočky (od r. 1935)
  • mlékárna Mlékařského a hospodářského družstva (od r. 1935).

Duchovní Správa
K řím. katolickému kostelu sv. Václava jsou přifařeny obce a osad z okresu turnovského: Blatec, Borek, Liščí Kotce, Křečovice, Roudný, Štěpánovice a Václaví; z okresu semilského: Bítouchov, Kotelsko, Křečovice, Podtýn, Proseč,
Sýkořice, Veselá, Vranovsko, Ždár a Žernov. 
Duchovní správu vykonává nyní P. Augustin Met. Šumbera. 
Československá církev koná bohoslužby v soukromém domě p. O. Pšeničky čp. 2. 
Jednota bratrská schází se k bohoslužbám v budově měšťanské školy.

Školství
Obecná škola (v budově z r. 1863) měla počátkem šk. roku 1947-48 3 třídy se 105 žáky.
Přiškoleny jsou k ní obce a osady: Blatec, Borek, část Křečovic, Podtýn, Sýkořice, Štěpánovice a Žernov. Řídící učitel Rudolf Brožek.
Újezdní měšťanská škola chlapecká a dívčí má budovu z r. 1900, počátkem šk. r. 1947-48 měla 8 tříd (4 chlapecké a 4 dívčí) s 249 žáky.
Újezd tvoří 17 obcí (čísla značí počet obyv. z r. 1930)

z okresu turnovského:
Hnanice - 416 
Karlovice - 688 
Křečovice - 149 
Rovensko - 1752 
Hrubá Skála - 965 
Ktová - 430 
Troskovice - 465 
Újezd - 813
Václavi - 140 
Volavec - 207

z okresu semilského:
Holenice - 406 
Jívany - 200 
Kotelsko - 180 
Tatobity - 1407 
Veselá - 517 
Žernov - 506 
Žlábek - 291

Ředitel školy Alois Náhlovský.

Lidová škola hospodářská
od r. 1921) vzdělává zemědělskou mládež. Má 2 třídy a 35 žáků.

Zdravotnictví
V místě jsou dva lékaři: státní obvodní lékař MUDr. Arnošt Krus a MUDr. Josef Brožek. Lékárna MgPh. M. Brodové (založ. r. 1870). Porodní asistentka M. Mazánková.

Peněžnictví
Občanská záložna, zřízená r. 1888, pobočka okresní záložny hospodářské v Turnově a Kampelíkova záložna byly r. 1948 sloučeny.

Pošta
má telegraf a telefon. Doručovací obvod tvoři obce a osady: Rovensko, Troskovice, Hnanice, Ktová, Václavi, Sýkořice a Podtýn. Poštmistr Jiří Mařan.

Četnická stanice
byla tu zřízena v r. 1868. Nyní úkol četnictva převzal Sbor národní bezpečnosti (SNB): vrchní strážmistr Václav Štěpina a vrchní strážmistr Antonín Cífka.

Správa města
Místní národní výbor (MNV): předseda Václav Vávra, tajemník Josef Karásek.
Akční výbor NF. : předseda Alois Náhlovský.

Újezdní školní rada
Předseda K. Stěhulka, jednatel Fr. Horáček.

Místní rada osvětová
Předseda F. Damašek, jedn. M. Sedmidubský.

Kulturní instituce

  • Veřejná knihovna má 1840 svazků (zábavných 1395, naučných 240, pro mládež 205). V roce 1947 vypůjčilo si 124 čtenářů 3604 knih. Správcem knihovny je odborný učitel Josef Hercík.
  • Biograf je tu od r. 1925, původně jako podnik Sokola. Hraje se 2-3krát týdně (středa, sobota, neděle).
  • Městské museum bylo otevřeno 28. září 1920. Je umístěno v radnici, původně ve dvou, nyní jen v jedné místnosti.

Pozornosti zasluhují zvláště vykopávky z hradu Trosek. Správcem je odborný učitel Jaroslav Podobský. 
V archivu musea je 6 starých městských knih, z nichž nejstarší pochází z r. 1548. Nejstarší zápis v ní (kšaft Jana Skrbka) je z r. 1555, je tu však i opis (vidimus) staré listiny z r. 1499. II. gruntovní kniha je z r. 1616, III. je vlastně purkrechtní kniha hruboskalského panství, rovněž z r. 1616, IV. , t. zv. manuál purkmistrský, je z r. 1640, V. je z r. 1707 a VI. z r. . 1779. 
Kromě městských knih jsou cennými památkami “Registra záduší Tejnského” z r. 1587, cechovní kniha tkalcovská z r. 1667 se zápisy z let 1651-1892, kniha cechu kovářského, kolářského a zámečnického z roku 1649-1853, kniha cechu pekařského, mlynářského, pernikářského a hrnčířského z r. 1649 a jiné listiny.
Na faře jsou matriky od r. 1685 a far. kronika z r. 1783. Obecná škola má pamětní knihy z r. 1818 a 1844. “Paměti města Rovenska” napsal v roce 1895 Petr Matoušek, tehdy řídící učitel v Kotelsku (1852-1920).
Znovu je zpracoval autor tohoto “Průvodce” v knížce “Stručné dějiny města Rovenska pod Troskami”, vydané místním národním výborem v r. 1946.

Železniční spojení

  • Trať Turnov-Jičín-Hradec Králové;
  • z Libuně na Starou Paku nebo přes Sobotku do Mladé Boleslavě;
  • z Jičína k Hradci Králové a na Prahu přes Nymburk;
  • z Turnova na Prahu, Liberec a přes Železný Brod do St. Paky.

Přednosta stanice František Tyl.

Rekreace

  • Koupaliště 5 minut z náměstí, za nádražím a mlékárnou. Voda se přivádí z potůčku Koudelky.
  • Sportovní hřiště pro kopanou “Na čtvrti”; pod obecnou školou je hřiště pro házenou.
  • Kluziště bývá na plovárně.
  • Rybolov povoluje rybářský odbor Okrašlovacího spolku v potocích Veselce a Václavce.

Lesy

  • Nejbližší les, asi 5 minut od města, je Kněžská stráň nad hřbitovem a za ním. Je to jehličnatý les s upravenou cestou a několika lavičkami.
  • Les Bora, 10-15 minut od města, borový les s četnými malebnými skalami a vyhlídkami.
  • Les Babylon za studánkou Koudelkou, 30 minut z náměstí, jehličnatý les s pasekami, mýty a porfyrovým lomem.

Hostince

Tyršova ulice: Hotel Praha, F. Plamínek, 8 pokojů. 
Masarykovo náměstí: hostinec Radnice, Josef Dědeček; hotel a pension Jaroslav Studnička, 12 pokojů; restaurace “U české koruny”, Fr. Roudný, 7 pokojů;
Čechova ulice: hostinec “U Karla IV. ”, Jos. Kůtek, 5 pokojů;
Komenského: hostinec “Na rohu”, Jan Štrojsa; 
Týn: hostinec Františka Drahoňovského; hostinec “U zlatého lva”, Ant. Růta;
náměstí Svobody: hostinec “U Lišků”, L. Liška.

 4. ROVENSKO V LITERATUŘE A UMĚNÍ

Spisovatelka Abigail Horáková (1871-1926) čerpala z rovenských dějin námět k historické črtě “Husitské jiskry” (1925), v níž líčí požár staré zvonice na Týně a zavraždění misionáře Matěje Burnatia za protireformačních bouří r. 1629.
Táž událost je částečně dotčena v knize “jivinských rapsodií” Josefa Št. Kubína (nar. 1864 v Jičíně) “Stíny jdou za námi” (1946) a to v divadelní hře “Útěk z domova” (6. scéna 3. jednání] v podání historicky nevěrném. Na týnské obrácené zvony napsali verše Vojtěch Renč v “Motivech z Českého ráje” (1936) a Ladislav Novák (Z Českého ráje, 1942). 
Za pobytu Svatopluka Čecha v Rovensku v roce 1891 vznikla jeho sociální črta “V záři pyropů” o bídě brusičů granátů a předčasném skonu Aničky Krouzové, trpící suchou nemocí. Dějištěm črty jsou chaloupky v Rokytnici za pilou, na cestě k Hrubé Skále, čp. 3 a 19. Ve sbírce J. Št. Kubína “Lidové povídky z Českého Podkrkonoší” (1922-23) je Rovensko zastoupeno nejpočetněji 71 povídkami. 
V románě Jana Knoba “Kámen ze všech nejkrásnější” (1946) kapitola “Od meze k mezi” odehrává se v Rovensku. Vypravuje se v ní, jak turnovský cestovatel Čeněk Paclt navštívil v Rovensku svého bratra Františka, který tu byl kaplanem, jak pak přenocoval v lese pod Valdštejnem ve stanu společně s třemi kluky z Rovenska, kteří ho doprovázeli, a jak doma nastalo pozdvižení, když rodiče své chlapce hledali a jak Paclt pak poznal, že tu pro něho ten život “od meze k mezi” není a vydává se opět na cestu do Austrálie. 
V r. 1922 byl tu tištěn v knihtiskárně K. Hofrychtra časopis “Jizera”, týdeník, věnovaný pojizerskému kraji a Českému ráji. 
Od 15. května 1923 do 16. února 1924 vycházel tu za redakce troskovického řídícího učitele Bohumila Boušky měsíčník “Zpravodaj Českého ráje”, věstník odboru KČT v Jičíně a v Rovensku. 
Obrazy z Rovenska kreslil malíř našeho domova Jan Prousek (1857-1914); zvonici v Rovensku, náhrobek Jindřicha Smiřického a j. Karel Vik (nar. 1883), mistr dřevorytu, vyryl pro “Český ráj” barevný dřevoryt “Týn nad Rovenskem” (otištěny na obálce tohoto Průvodce) a “Zvony v Týně - Rovensku”. 
Karel Brousek (1880), malíř a grafik, který kreslil obrazy jako pomůcky vlastivědného vyučování pro školu, má v této sbírce obrazy “Týn nad Rovenskem” a “Týnské zvony”. 
Malíř Trosek a Českého ráje František Kaván(1866-1941) maloval tu malebné pohledy k Troskám, políčka pod Kamencem, pohled od Skaliček na Štěpánovice a Volavec. 
Maloval tu Cína Jelínek (V Boru u Rovenska, olej), grafik Jaro Beran (Trosky, Rovenské zvony) a Jaroslav Skrbek zachytil perokresbou pohled z náměstí k Troskám a tužkovou kresbou sousoší “Rozhovor”.

 5. POPIS OKOLÍ

Jižní okraj města nad tratí dráhy uzavírá ostře lomená Prajzinkova stráň, nazvaná podle Michala Preisinga, který byl úředníkem na Kosti a měl tu v letech třicátých minulého století pod strání statek.
Údolím mezi Prajzinkovou strání a Kamenicí (Liščími Kotci) vede železniční trať, silnice ke Lhotě Semínově, vozová cesta vedle Šachty k Záhoří a do Křečovic a druhá vozová cesta k Holenicům. Podle této cesty teče malý potůček Koudelka, jenž má pramen pod Liščími Kotci, označený křížem z r. 1865; plní basény koupaliště. Údolí uzavírá na severovýchodě vrch Kamenec, tvořící dvojici s Kamenicí; pole pod ním ležící mají starý název “Pod železí”. 
Na západ od města je borový les Bora na pískovcových skalách, mezi vesnicemi Štěpánovicemi, Borkem a Ktovou. S jeho skal jsou krásné vyhlídky k Troskám a ke Kozákovu. Nejkrásnější z nich byla nazvána “Čechova vyhlídka”, na počest básníka Svatopluka Čecha, který odtud rád pozoroval Trosky. 
Údolím mezi Bory a Prajzinkovou strání protéká k jihu Veselka, vede tudy silnice přes Sychrov nad mlýnem Kouty ke Ktové a probíhá tudy trať dráhy.
Severně od města je táhlá Kněžská stráň. Je částí útvaru, geologicky velmi zajímavého, zvaného “Rovenský zlom”. Nad strání je u vsi Blatce Blatecká vyhlídka (382m) s podivuhodným rozhledem po celém širém kraji mezi Kozákovem a Troskami, od Ještěda až k Prachovským skalám a k Táboru. 
Planinou mezi Kněžskou stráni a Bory vede od hřbitova silnice, vroubená Krausovou alejí bříz a topolů, vzhůru k Štěpánovicům, Blatci a dolů k Radvánovicům, pod nimiž se připojuje na státní silnici Turnov-Jičín. 
Mezi Kněžskou strání a vrchy Holubínkem a Kamencem nad Příkonem prohýbá se široké a táhlé údolí, jímž protéká lukami pod strání potok Václavka a v němž leží osady obce Žernov: Podtýn a Sýkořice, patřící již k semilskému okresu, jehož hranici tu tvoří potok Václavka. Přes Podtýn vede silnice k Železnému Brodu; přes Sýkořice k Semilům a k Lomnici n. P. Od sýkořického kříže z r. 1844, krásné to práce sochaře Jana Zemana ze Žernova, je malebný pohled na panorama kostela na Týně s Troskami v pozadí, dvě historické dominanty naší krajiny, seskupené tu v účinném obrazu jednoduchých linií. Je to nejpůvabnější silueta rovenská.

 6. POVODÍ VESELKY

Městem protéká potok Veselka, dříve zvaný též Kamenice, který se pod Týnem spojuje s Václavkou a mezi Ktovou a Dlouhou Vsí vtéká do Libuňky, jež se pod Turnovem vlévá do Jizery.
Veselka vzniká v hlubokých úžlabinách kozákovských roklí pod Vranovskem, přijímá hojné prameny z Bezděčína, Rváčova a Černé, pak zprava potok Kotelský a Prosečský a zleva potůček Bítouchovský; teče po hranicích semilského okresu, načež opět zprava přijímá Tichovku, přicházející z Tatobit, a pod Týnem od Lestkova přitékající Václavku, jež dolním tokem tvoří hranici semilského okresu; u Ktové se vlévá do Libuňky. 
Hlavní směr je západní a jihozápadní, přímka v km činí 6,3; vývoj v km 8. Přítoky: potok Bítouchovský pramení u Bítouchova, u Křečovic se vlévá do Veselky, má směr severozápadní, přímka 1,4 km, vývoj 1,5 km. 
Kotelský potok pramení u Vranovska a vtéká do Veselky u Kotelska. Má směr jihozápadní, přímka 1,7 km, vývoj 2 km. 
Prosečský potok pramení v Proseči, pod Kotelskem vtéká do Veselky, má směr jižní, přímka 1,5 km, vývoj 1,5 km. 
Tichovka pramení v Tatobitech, proto také bývá zvána Tatobský potok; v Sýkořicích u hostince “Na hrázi” tvoří malý vodopád a u mlýna vtéká do Veselky. Má směr jižní, přímka 2,5 km, vývoj 3 km.
Václavka pramení u Lestkova, pod Týnem v Rovensku vtéká do Veselky. Má směr jižní, přímka 4 km, vývoj 5,5 km.

 7. KRATŠÍ VYCHÁZKY (do 4 km)

a) Kněžská stráň

Zádušní les za hřbitovem s krásnými pohledy ke Kozákovu. Vystoupíme na Blatec a vracíme se polní pěšinou vedle Blatecké vyhlídky po hořejší hraně stráně. Krásné vyhlídky do rovenské kotliny.

b) Štěpánovický kopec

Od hřbitova Krausovou alejí k štěpánovickému kříži (práce Josefa Zemana z Tatobit z r. 1876), k Blatci a zpět jako u a).

c) Skalička

Od Baťovy prodejny úžlabím po “delikventní stezce” k “Letohrádku”, polní pěšinou stále rovně. Les s pískovcovými skalami; pod Hlavatou skalou (dříve též “Menelikem” zvanou) předhistorické naleziště z doby přechodní, nálezy v museu v Turnově. Zpět přes Štěpánovice.

d) Bora

Od Baťovy prodejny Riegrovou ulicí Borovím do lesa na pískovcových skalách.
Jsou to rovenské “Prachovské skály” v malém měřítku. Překrásné pohledy k Troskám. “Čechova vyhlídka”. Skály možno prolézati křížem krážem a všude nacházíme vděčné rozhledy do krajiny a malebná seskupení skal.

e) Prajzinkova Stráň

Z náměstí Růžovou ulicí pod železniční most a úvozem vzhůru. Krásný pohled na město s pozadím Kozákova, na Trosky, Hrubou Skálu a Vyskeř.

f) Palda a Liščí Kotce

Od nádraží vedle plovárny na Paldu (třešňový sad), přes Liščí Kotce ke kříži v lese Babylon a zpět vedle Koudelky a Žižkovou ulicí na náměstí.

g) Šachta - Kamenec

Žižkovou ulicí z náměstí do polí k pískovému lomu “Na šachtě” a přes vrch Kamenec s krásným rozhledem na Příhon.

h) Holubínek

Přes Přihon na vrch Holubínek a polní cestou směrem k Záhoří (Křečovicům); vedle osamělé hrušně v poli na Kamenec a pěšinou mezi olšovými hájky přímo směrem k náměstí.

ch) Hrobka

Přes Týn k Sýkořicům a vedle mlýna “Na hrázi” do lesa “Hroba”; zpět vedle mlýna v Sýkořicích (rodiště bratří-kněží Náhlovských) a přes Příhon do města.

 8. VÝLETY PO ČESKÉM RÁJI (přes 4 km)

A) Mezi Troskami a Turnovem

1. Trosky

Žlutá značka: k zastávce Ktové 2 km, skalní bludiště Apolena 3 km, Trosky 6 km. Zelená značka (příkřejší výstup) 4 km.

Jedinečný přírodní útvar geologický: čedičová žíla prorazila pískovcové vrstvy a vyvřela do výše 514 m n. m. Účinkem erose a povrchového odnosu (denudace) byl měkký útvar rozrušen a odplaven, takže zbyly jen sopečné komíny, v nichž se vytvořilo typické dvojvěží: na východě štíhlá a strmá Panna, na západě široká, rozložitá Baba. 
Hrad mezi čedičovými skalami a na nich založil Čeněk z Vartemberka v 2. polovině 14. století. Pak tu vládl odpůrce husitů Oto z Bergova (1398-1455), na čas se zmocnili Trosek loupeživí rytíři Šof a Švejkar (1439-1444). Pak byly spojeny s Kostí a vystřídali se tu Zajícově z Hasenburka (1455-1497) (1469 byly obleženy a dobyty vojskem husitského krále Jiřího z Poděbrad), Šelmberkové, Bibrštejnové a Lobkovicové. R. 1559 koupil je Jindřich Smiřický a spojil se zbožím skalským. Smiřickým patřily do r. 1622, pak Valdštejnům do r. 1821 a Aehrentalům do r. 1928; od té doby jsou v majetku KAT. Hrad zpustl za války třicetileté a od té doby je v zříceninách. R. 1841 Alois Lexa z Aehrentalu počal budovati točité schodiště na Pannu, ale nedokončil. Hoření plošina tohoto schodiště slouží nádherné vyhlídce. 
Pod hradem je na severní straně turistická chata, na jižní Bajerův pensionát s letními byty.

2. Rokytnický rybník, Vidlák

Modrá značka přes Bora 4-6 km.

Koupání. Jedinečná scenerie. U Vidláku hostinec s letními byty. Rybník v tichém lesním zákoutí.

3. Hrubá Skála

Žlutá značka přes Štěpánovice, Radvánovice a Doubravice 6 km. Vlakem: 3. stanice od Rovenska k Turnov; 5,3 km.

Okolo r. 1350 vystavěl tu hrad Hynek z Valdštejna. Pak tu vládli Smiřičtí, jejichž rod tu tragicky vyhasl: Albrechtovi, který se účastnil povstání proti králi Ferdinandovi IL, bylo panství zkonfiskováno a dostali je Valdštejnové (do r. 1821), pak Aehrentalové (do roku 1945). Nynější novogotický zámek pochází z r. 1859. Novogotický kostel sv: Josefa z r. 1818 má mramorovou desku zakladatele Karla Josefa z Valdštejna a Kristovu sochu od prof. Jos. Drahoňovského. - Šteklův pensionát s letními byty. 
S Hrubé Skaly Myší dírou na silnici a lesem vedle Dračích skal do Sedmihorek. Nebo na nejkrásnější vyhlídku českého ráje - Mariánskou skálu s nádherným obrazem zámku Hrubé Skály a Trosek.

4. Vyskeřská hůra

Z Hrubé Skály lesní silnicí po modré značce 4,5 km.

Čedičový vrch 465 m n. m. s kapličkou sv. Anny a krásným rozhledem. Pod ním ves Vyskeř s novorománským kostelem P. Marie. Pěstování ovoce.

5. Sedmihorky

4. stanice od Rovenska k Turnov 7 km. Pěšky: přes Štěpánovice a Radvánovice; za nádražím hruboskalským pěšinou přes luka a podle lesa.

Bývalé vodoléčebné lázně, založené r. 1841, nyní oblíbené letovisko s restaurací, pokoji a koupalištěm. Památník Šlechtův a Pekařův.

6. Valdštejn

Ze Sedmihorek Angrovou stezkou; z Rovenska 9 km.

Zříceniny hradu, založeného kolem r. 1270 Jaroslavem z Hruštice. Po Valdštejnech vládli tu Vartemberkové, r. 1424 zmocnili se hradu husité. R. 1427 byl tu vězněn Zikmund Korybutovič. Pak se hradu zmocnili loupeživí rytíři, koncem 16. století již zpustl. Před r. 1718 poustevničil tu Václav K. Holan Rovenský. Tehdy postaveny nové mosty se sochami českých světců (snad z dílny Braunovy) a kostelík sv. Jana Nep. Za Aloise Lexy z Aehrentalu (v r. 1833-1841) obnoveny staré budovy a postaveny nové. V nedokončeném paláci zřízeno museum a malíř Jan Prousek ozdobil jeho stěny malbami. 
Na prvním hradním nádvoří otevřená kaplička sv. Jana Křtitele, v jehož tváři je zachována podoba K. H. Máchy. Restaurace s pokoji.

7. Turnov

5. stanice od Rovenska, 11 km.

Město s 10. 000 obyvateli, na Jizeře. Sídlo ONV, má realné gymnasium, státní školu klenotnickou a exportní obchodní akademii. Na Jizeře městská plovárna, říční koupaliště v Dolánkách. Město drahokamů a šperků. Kostel sv. Mikuláše, klášter a kostel sv. Františka, gotický kostel Panny Marie.

Husův sbor Čsl. církve. Krásné městské sady.

B) Mezi Troskami a Jičínem

8. Nebákov a Podnebákov

Žlutá: zastávka Ktová, údolím Apoleny pod Trosky, modrá přes Křenovy k rybníku Podnebákov 8 km;

rybník, koupání, hotel s letními byty, mlýn, chaty. Na skalách nad rybníkem stával hrad Nebákov.

9. Kost - Sobotka

Žlutá 13 km; přes Ktovou, Apolenu, Trosky k Podsemínu (mlýn a rybník v údolí Žehrovky), Libošovice, Kost. Vlakem do Libuně, přestoupit k Sobotce přes Hrdoňovice, Mladějov, Malechovice do Libošovic. Odtud pěšky.

Zachovalý hrad ze 14. stol. s památnou kaplí, nad hladinami Bílého a Černého rybníku. Hotel s letními byty, koupaliště. Kolem Semtínské lípy do Sobotky 18 km.
Město má přes 2000 ob. , na trati Mladá Boleslav-Stará Paka. Starobylé dřevěné lidové stavby, moderní školy a peněžní ústavy. Rodné domy dramatického spisovatele Fr. V. Jeřabka, básníka Václava Šolce, J. L. Turnovského a národního umělce Fráni Šrámka.
Děkanský chrám sv. Maří Magdaleny z roku 1596, pomník Ant Švehly. Pěkné náměstí se starou radnicí z r. 1686. Od nádraží vlevo na loučí zámeček Humprecht. Vystavěl Jan Humprecht Černín z Chudenic podle vlašského vzoru v letech 1666-1680.

10. Prachovské skály

Vlakem do Libuně (2. stanice); po žluté a červené značce přes Březku k hotelu Skalní město 5 km.

Velmi navštěvované, vzorně upravené, volné a úplně přístupné skalní město všech typů skal, horolezecký terén, množství zajímavých partií, stezek (Zlatá, Masarykova, Jiráskova), četné a krásné vyhlídky (presidenta dr. Ed. Beneše, Hraběnčina, Křížkovského, Hlaholská, Pechova), koupaliště uprostřed skal. Chata KČT, pensionát jičínského OKČT v Horním Lochově, pension a Parkhotel Košíček. Staroslovanské pohřebiště s valy.

11. Libuň

Pěšky z náměstí k nádraží po zelené značce, podél trati přes Lhotu Semínovu a Čímyšl 6,3 km. - Vlakem: 6,5 km; stanice: Rovensko - Jívany - Libuň.

Libuň byla v letech 1823-1876 působištěm známého národního buditele děkana Antonína Marka, jehož pomník je před kostelem. Přede vsí vedle silnice pamětní sloup jesuity P. Mat. Burnatia, zavražděného v r. 1629 za náboženských bouří v době reformace.
V kostele jeho obraz. Na hřbitově je pochován malíř Českého ráje František Kaván.

12. Železnice

Vlakem 12,9 km; stanice: Rovensko, Jívany, Libuň, Jinolice, Železnice.

Úhledné městečko s 1269 obyv. , tiché letní sídlo, slatinné a uhličité lázně, hotel Valdštejnský dvůr. Kostel sv. Jiljí z r. 1731. Bohaté museum.

13. Kartouzy - Valdice

Další stanice za Železnicí.

Kartuziánský klášter ve Valdicích založil Albrecht z Valdštejna v letech 16271634. Byl tu pochován r. 1636, po zrušení kláštera r. 1782 bylo jeho tělo převezeno do Mnichova Hradiště. Budova kláštera pak přeměněna na mužskou věznici. Za okupace trpělo tu mnoho našich vlastenců.

14. Mladějov

Vlakem do Libuně, přestoupit k Sobotce. Zastávky: Hrdoňovice, Mladějov. 12. 9 km.

Oblíbené letovisko. Hotel Vrabcův a Ukichův. Koupaliště na potoce Buňce. Kostel sv. Jiljí ze 16. stol.

15. Jičín

Vlakem 17,9 km. 6. stanice od Rovenska.

Krajské město se 14. 000 obyv. Kolem náměstí nerušené podloubí. Valdická brána, Valdštejnský zámek s parkem, kostel sv. Jakuba z r. 1630, při kostele sv. Ignáce bývalá jesuitská kolej, nyní kasárna. Husův pomník z r. 1872, nejstarší v Čechách. Všechny typy škol. Koupaliště na rybníce Kníže. Nár. podnik Agrostroj.

C) Mezi Táborem a Kozákovem

16. Tábor

Pěšky po červené značce: od nádraží ke Koudelce 2 km, k holenické myslivně 4 km, Ředice 6 km, Marcinov 7 km, Košov 8 km, lesem na Tábor 10 km. - Vlakem do Libuně, přestup na vlak k Lomnici-Stará Paka; stanice: Kněžnice, Cidlina, Kyje, Ploužnice. Odtud pěšky 2 km po červené značce, je to úsek Zlaté stezky Českého ráje, přes Chlum, což je starý název hory.

Doporučuje se jednu cestu vykonat vlakem, druhou pěšky. Vrch 682 m n. m. ; na vrcholu Tichánkova rozhledna a Homychova chata KČT s 11 pokoji a noclehárnou. Poutní kostel Proměnění Páně s památným Arnoštošvým křížem. Pod vrcholem směrem k Lomnici kapličky křížové cesty a studánka Křížovka.

17. Lomnice nad Popelkou

Vlakem do Libuně, přestoupit k St. Pace; 17,6 km. - Pěšky jako na Tábor až k holenické myslivně, pak přes Dráčov, Černou a Rváčov, 8 km.

Nad Rváčovem krásná Smetanova vyhlídka, kde r. 1871 často pobýval Bedřich Smetana, aby se těšil krásou vyhlídky do Českého ráje.
Město s 6. 000 obyvateli, na říčce Popelce, na trati Mladá Boleslav-Stará Paka. Letovisko a lyžařské středisko, má průmysl cukrářský (výroba proslulých lomnických sucharů) a textilní. Na Husově náměstí chrám sv. Mikuláše z r. 1782, mariánský sloup z r. 1713, pomník M. J. Husi z r. 1900, dřevěné domy s podloubím, radnice z r. 1864. Mimo náměstí: Masarykovy školy (museum, vyhlídková kupole, turistická noclehárna), Živnodům (bývalá tvrz), městská spořitelna, Tylovo divadlo, sokolovna, Husův sbor, pomník padlým, hřbitov z r. 1652 (kaple sv. Jana Křtitele, dřevěná zvonice), urnový háj, sad Tyršův a Svat. Čecha, Karlov (dřevěné domky s podloubím), koupaliště 10 min. od středu města.

18. Tatobity

Pěšky po modré značce přes Skořice a Žernov 4 km.

Starobylá ves, známá dobrými hudebníky a sklářstvím. Je známa prastarou, prý tisíciletou lipou, která má v objemu 9 m. Na návsi kříž z r. 1776, dále moderní budova Masarykovy školy, kostel sv. Vavřince, od r. 1787 farní. U kostela vilka akademického malíře Jana Dědiny, krajináře a portretisty. 
Zpět přes Lestkov a Václaví.

19. Kozákov

Po modré značce jako do Tatobit, odtud přes ves Kozákov, 10 km. Delší cesta, ale s mírnějším stoupáním, přes Žernov a Žlábek, odtud po hřebeni hory přes Komárov.

Nejvyšší bod a strážná hora Českého ráje, 734 m n. m. Na vrcholu Riegrova chata KČT s 8 pokoji, 14 lůžky, 2 noclehárny s 22 1. (Adresa: Chata KČT Kozákovi, Lhota-Komárov, p. Podmoklice). Plachtařské letiště, lyžařský terén. Naleziště polodrahokamů. Rozhled po čtvrtině Čech. Panorama Krkonoš, Jizerských hor, Středohoří a Českého ráje. O 200 m níže vyvěrá pramen Stebenky, Radostná studánka, která dodává chatě vodu.

D) Mezi Kozákovem a Turnovem

20. Rotštejn

Po zelené značce přes Kněžskou stráň, Blatec, Volavec, Lestkov a Loktuši 8 km.

Zříceniny starého hradu, založeného kolem r. 1270 Vokem, synem Jaroslava z Hruštice. Za husitských válek byl r. 1426 spálen. Zachovalo se jen 11 sklepení vytesaných ve skále a zbytky zdiva. Kolem zříceniny rozkládá se bludiště skal.
Zpáteční cestu možno volit do Turnova: po zelené značce do Hrachovic, odtud po modré do Bělé (13 km) a přes Chlomek údolím Štebenky do Turnova.

21. Malá Skála

Vlakem do Turnova (nádraží), zde přestoupit k Žel. Brodu; stanice Dolánky Malá Skála - z Turnova 8 km. - Pěšky přes Rotštejn,Klokočí 9 km, Besedice 12, Kalich 13, Malá Skála-Vranové 15 km.

Letovisko na Jizeře, při trati Turnov-St. Paka. Hotely, restaurace, letní byty. Na řece plovárna s písečnými a slunečními lázněmi, tennisovými dvorci a hřištěm. Vranov, dříve Skály nad Jizerou, zbytky starého hradu. Odtud na Frýdštejn a Kopaniny.

22. Železný Brod

Drahou přes Turnov 28,7 km.

Město s 3511 obyv. , na Jizeře. Středisko sklářského průmyslu a bižuterie. Státní odborná škola sklářskoobchodní. Vápenky, břidlicové lomy, přádelna. Rázovité dřevěné domy, moderní budova spořitelny, sdružená se starým domem a museem. Hotel Krystal. Kostel sv. Jakuba má moderní hlavní oltář s výzdobou ze skla, ze dřeva řezanou gotickou sochu Piety z doby kol r. 1400.

23. Semily

Vlakem přes Turnov a Železný Brod; stanice Turnov, Dolánky, Malá Skála, Líšný, kel. Brod, Semily. 34 km. - Pěšky přes Žernov, Žlábek, Hořensko, Slanou, Nedvězí a Bořkov. 14 km.

Město s 6205 obyvateli, 335 m n. m. Pěkné letní sídlo, koupání (na plovárně i volně), rybolov, textilní továrny, krematorium s elektr. spalováním, lesní park. Rodiště dr. L. Riegra, působiště Antala Staška a rodiště jeho syna, spisovatele Ivana Olbrachta.

 9. LITERATURA O ROVENSKU POD TROSKAMI A OKOLÍ

1. Petr Matoušek: PAMĚTI MĚSTA ROVENSKA. Semily, 1895. Stran 160.

2. SVATOPLUK ČECH V ROVENSKU. Na paměť Sv. Čecha v Rovensku dne 3. srpna 1913. Nákladem výboru pro postavení pomníku. 1913. Stran 37.

3. Josef Valkoun: PRŮVODCE ROVENSKEM POD TROSKAMI A OKOLIM. Vydal odbor KČT v květnu 1925. Stran 32, 24 ilustrací.

4. ROZHOVOR, bronzové sousoší Josefa Drahoňovského v Rovensku pod Troskami. Vydal Okrašlovací spolek v Rovensku p. Tr. 1939. Stran 90, 28 ilustrací. 30 Kčs.

5. Jaroslav Podobský: STRUČNÉ DĚJINY MĚSTA ROVENSKA POD TROSKAMI.

MNV v Rovensku 1946. Stran 48 a 18 obr. Cena 36 Kčs.

6. Jaroslav Podobský: TROSKY. Popis a dějiny hradu. Nákladem odboru KAT v Rovensku p. Tr. , 1939, 16 stran, 8 obrázků. Rozebráno.

7. Ing. arch. Dobroslava Menclová: HRAD TROSKY. Vlastivědná knižnice KčT sv. 4, 1946, stran 24, 4 foto, půdorys Trosek. 18 Kčs.

8. Jaroslav Podobský: HRAD TROSKY v dějinách, pověstech a literatuře. Vydal odbor KČT v Turnově, 1948. Stran 48, 8 vyobrazení. 15 Kčs.

9. Jaroslav Podobský: KOZAKOV, STRAŽNÍ HORA ČESKÉHO RÁJE. Nákladem odboru KČT v Rovensku, 1940, stran 64 s 18 obr. Rozebráno.

Doporučujeme:

Fr. Janků: 70 VÝLETŮ Z TURNOVA PO ČESKÉM RÁJI. OKČT v Turnově, 1947, 12 Kčs.

Jan Kasalický: JIČÍN - PRACHOVSKÉ SKÁLY ČESKÝ RAJ. Malý průvodce. OKČT v Jičíně, 1947, 5 Kčs.

Josef Č. Kerner: POJIZEŘÍ. Vydal KČT odbor Mladá Boleslav, 1947, 246 stran s obrázky, plány a mapou. 42,50 Kčs.

Dr. A. Kafka a K. Samšiňák: SOBOTKA-SOBOTECKO. OKčT v Sobotce, 1948. 12 Kčs.

 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
12345

123

 


 

Jaroslav Podobský
Rovensko pod Troskami, Turistický průvodce městem a okolím
Vydal odbor Klubu českých turistů v Rovensku pod Troskami v nákladu 2000 výtisků
První vydání – 1948
Dvoubarevný dřevoryt na obálce od ak. malíře Karla Vika
Fotografie od Oldřicha Dědečka