Já a nemocnice

Pavla Tvrzníková

            Každý se asi bojí, že skončí v nemocnici. Pátým rokem jezdím každé čtyři měsíce na čtrnáct dní do Motola. To už je kus života. Vznikla mi tam nová rodina. Pro vaši představu – je to, jako kdyby byli vaši rodiče rozvedeni a vy jste teď měli strávit čtrnáct dní s taťkou. Takže si umíte představit, jak se tam těším.

            Většina zdravotních sestřiček jsou jako vlastní sestry. Jen otevřu dveře, už křičí: „Ahoj, Pavli. Už na tebe čekáme.“ Mám vždy uchystaný dvoulůžkový pokoj s televizí, většinou ho mám jen pro sebe. Výjimečně, když mi sestřičky chtějí udělat radost, dají mi na pokoj někoho zajímavého. V září to například byla Michalka. Byly jí dva roky a možná ji znáte z televize. Matka ji nechala dva dny doma samotnou. Byla moc milá a mně bylo smutno, když ji odváželi do Klokánku.

            Ale jinak se tam nenudím. Dopoledne jsou vyšetření, pak za mnou přijde doktorka, rehabilitační lékař a učitelky. Vyučovací hodina trvá patnáct až třicet minut. Mám učitelky sama pro sebe a občas, to když přijdou dvě najednou, se o mě perou.

Pak se těším na odpoledne, kdy mě Terezka z Klubu nemocných vezme na procházku nebo mi přinese nějaké dárky. S paní doktorkou Chladovou si zas pokecáme o problémech doma, ve škole nebo jen tak o klukách. Jediné, co mi vadí, je to, když v jediné volné chvíli, kterou mám, přijdou medici se spoustou blbejch otázek. Musím stále odpovídat na stejné věci. Knihovnu v Motole mám už celou přečtenou, a tak mi občas přinesou zajímavou knížku i sestřičky. 

            Takže v podstatě je v nemocnici fajn a nějakej ten píchanec se musí vydržet. Tak čeho se bát?

Život se mi moc nezměnil

říká Helena Procházková, finalistka Miss ČR 2007 a bývalá žákyně naší školy, kterou zpovídala Kristýna Machová.

1. Jak moc se změnil tvůj život od té doby, co jsi se dostala mezi dvanáct nejkrásnějších dívek ČR?

Já si myslím, že se mi život moc nezměnil, ale je trošku nemilé, když někde jsem a novináři mě fotí při každé příležitosti.

2. Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděla, že jsi postoupila dál?

Byla jsem hrozně šťastná a brečela jsem, protože jsem to vůbec nečekala.

3. Co si myslíš, že by nemělo chybět dívkám, které chtějí dělat modeling?

Sebevědomí, toho tam je hodně potřeba, odvaha pouštět se do spousty věcí, protože jakmile tam nechceš něco dělat, tak se absolutně nechytáš.

4. Jaké máš plány do budoucna?

Určitě bych chtěla zůstat u modelingu, protože mě to baví a chtěla jsem to dělat od dětství, a najít si nějakou práci a později založit rodinu.

5. Chtěla bys tedy v budoucnu zůstat modelkou, nebo dělat něco jiného?

Já bych si chtěla najít zaměstnání, které budu mít po celý život. Chtěla bych být i modelkou, ale tím si jen tak přivydělávat.

6. Vzpomeneš si někdy na naši rovenskou školu?

Vzpomínám dost často, protože dojíždím do Lomnice do školy a jezdím přes Rovensko.

7. Líbí se ti změny, které škola prodělala?

No, zaregistrovala jsem tělocvičnu a novou fasádu školy. Fasáda školy je pěkná, ale přijde mi, že barva tělocvičny se tam moc nehodí.

8. Plánuješ, že bys někdy rovenskou školu navštívila?

Párkrát mě to napadlo, ale říkala jsem si, že už je to docela dlouho a že tam už mohou být noví učitelé, a vůbec nevím, jak to tam teď je.

9. Myslíš si, že módní agentury mají na dívky příliš velké požadavky?

Jak které, protože některé jsou známé a některé vůbec. Ty méně známé si vybírají jakékoliv typy holek, ale ty, co jsou více známé a chtějí se prosadit,  mají na budoucí modelky hodně velká kritéria.

10. Dají se stíhat studia a modeling?

Moje škola tomu vyšla hodně vstříc, přednostně mě vyzkoušeli a měla jsem více známek než ostatní.

11. Už ses někde prosadila jako modelka mimo tuto soutěž?

V soutěži Ber, nebo neber, to natáčíme každý měsíc, a také jsem byla v Rytmu života. Pak nějaké ty módní přehlídky a zahrála jsem si v českém Jamesu Bondovi letušku.

12. Líbilo by se ti hrát ve filmu?

Zrovna film by mě nebavil, protože jedna scéna se natáčí třeba stokrát a to by mě nebavilo, to už bych raději dělala v rádiu.